Vyučovací a výchovná práce Střední průmyslové školy hornické 1954 - 1990

V důsledku převodu školy pod státní správu odešlo 9 stálých učitelů. Z bývalých zaměstnanců OKD působících na původní podnikové škole zůstali nadále ve školských službách a působností na průmyslové škole hornické v Ostravě Ing. Vladimír Vančura, prof. Antonín Macháň a JUC. Pavel Matušek.

Počátkem července 1954 byl do funkce ředitele školy jmenován Ing. Vladimír Vančura, učitel elektrotechnických předmětů, do funkce zástupce ředitele prof. Alois Friedrich, učitel mineralogie a geologie, a od roku 1961 byl jmenován druhým zástupcem ředitele Ing. Antonín Škrobálek, učitel matematiky.

Úkoly, před nimiž škola stála již dříve, se ještě umocnily odchodem odborníků, a proto je třeba vzpomenout úsilí, s jakým tehdejší nové vedení překonávalo a nakonec překonalo potíže vzniklé reorganizací školy i v oblasti výuky.

Stará zchátralá školní budova již nestačila svou kapacitou, ba ani vybavením. Přístavba školy, adaptace staré budovy a výstavba žákovského domova nestrpěla dalšího prodlení, a proto po poměrně krátkých organizačních a projekčních přípravách byla již v září 1954 zahájena přístavba nových učeben a stavba žákovského domova. Přístavba i domov mládeže byly kolaudovány 21. 10. 1957. Vyučování v nově zřízených učebnách bylo zahájeno 4. 12. 1957 a současně byl předán do používání i nový domov mládeže pro 240 žáků. Adaptace staré – historické budovy, byla ukončena 31. 8. 1959. Celý objekt po úpravě fasád a okolí školy začal sloužit plně svému účelu v roce 1961. Tak tvořila škola a domov mládeže souvislý objekt ve tvaru I po délce celé Hrabákovy ulice. Hlavní vchod do školy byl z Kratochvílovy ulice, přístavba nových učeben podél Hrabákovy ulice a vstup do domova mládeže z Matiční ulice. Celý komplex je umístěn na břehu řeky Ostravice, v klidném a pěkném místě ve středu města.

Období přístavby školy je možné bez nadsázky nazvat kritickým. Na konci školního roku 955/56 studovalo ve škole 523 žáků denního studia, 24 žáků 2letého studia a 37 žáků večerního studia. Vyučovalo se v 21 třídách. Nedostatek učeben byl tak veliký, že se vyučovalo na 3 směny, (tělesná výchova ve čtyřech cizích tělocvičnách). Učitelský sbor měl na konci školního roku 1955/56 23 stálých a 43 externích učitelů. Příliš mnoho externích sil a časté suplování ztěžovalo pravidelnou výchovnou práci, neboť mnozí z externích učitelů pomíjeli výchovnou práci a zaměřovali se pouze na odbornou stránku vyučování. Ani odstup času nemůže vymazat obdiv nad úsilím, s jakým mohly být zvládnuty tyto podmínky.

Počet důlních provozů v ostravsko-karvinském revíru se rozrůstal a s ním i potřeba nových středně technických kádrů. Průmyslová škola hornická a od školního roku 1960/61 Střední průmyslová škola hornická v Ostravě byla jediným zdrojem, který tyto kádry mohl vychovat a revíru poskytnout. V březnu 1955 bylo také založeno Sdružení rodičů a přátel školy, čímž byly položeny základy k usměrnění výchovné spolupráce školy s rodiči. V průběhu let 1950 – 1960 dochází k zavádění nových forem studia i nových specializovaných oborů. Doba dvouletého studia, která trvala bezmála 80 let, zaniká. Téměř ze všech forem studia i nově zavedených oborů vycházejí absolventi s maturitou, schopni ihned pokračovat ve studiu na vysokých školách.

Od školního roku 1949/50 se postupně zavádí tříleté až čtyřleté studium oboru „Dobývání uhelných ložisek, v dalších letech nové obory – „Důlní elektromechanika a mechanizace“, „Geologický průzkum“ (1953/54), „Výstavba dolů“ (1954/55). Od 1. 9. 1954 se otevírá večerní studium. Jelikož důlní pracovní prostředí i požadavky na pracovní a provozní zkušenosti kladené na důlní středně technické kádry byly specifické a v porovnání s ostatními, zejména povrchovými provozy, značně odlišné, nedávalo čtyřleté studium pro nevyučené patnáctileté chlapce pozitivní výsledky. Studium se proto rozšiřuje o předmět praktický výcvik /1952/53), později se ale tento typ studia ruší a zavádí se tříleté studium pro vyučené uchazeče /1962/63). Na žádost oborového ředitelství OKD byl otevřen obor „Důlní měřičství“ (1963/64) a následně obor „Úprava užitkových nerostů“ (1064/65). Ve školním roce 1968/69 byly otevřeny dva nové obory – „Zařízení silnoproudé elektrotechniky“ a „Strojírenství“. I večerní studium při zaměstnání, které bylo zavedeno na škole od 1. 9. 1954, prošlo několikerou přestavbou. Původně se toto studium dělilo na nižší odborné, trvající 2 roky, s možností tříleté nástavby končící maturitou. Nižší odborné studium bylo prodlouženo na 3 roky, s možnou dvouletou nástavbou. Vedle této formy studia se studovalo i dálkově; pro přijetí ke studiu se vyžadovala alespoň dvouletá praxe v oboru. Příchod nevyučených patnáctiletých studentů, zavedení předmětu praktický výcvik a nebývalý rozvoj důlních mechanismů v dolech OKD si vynutil zřízení školního mechanizačního střediska. Je zřizováno již v roce 1957 za významné pomoci OKD na bývalém dole Jan Maria. Po uzavření tohoto dolu přechází celý areál povrchových objektů pod správu SPŠ hornické v Ostravě. Původní mechanizační středisko, které bylo postaveno na dřevišti jako lehká hala, bylo přemístěno do adaptované závodní dílny. Rozsáhlá rekonstrukce správní budovy dolu umožnila její úplné využití pro učebny, laboratoře a provozní místnosti. Zde je třeba vzpomenout učitele praktického vyučování, později vedoucího mechanizačního střediska školy Bořivoje Rampíra, který se největší měrou podílel na realizaci výstavby a vybavování mechanizmy a stroji, které škola získala od šachet OKD.Do těchto let spadá také navázání nové intenzívní spolupráce s oborovým ředitelstvím OKD i dalšími podniky revíru.

Od roku 1970 je tato spolupráce zakotvena v každém roce se obnovující Dohodě o spolupráci SPŠ hornické s oborovým ředitelstvím OKD v Ostravě. Zde je nutno zdůraznit, že finanční dotace poskytované OŘ OKD na elektrotechnické, strojnické a hornické laboratoře i mechanizační středisko byly pro školu rozhodující.

Do šedesátých let spadá také výstavba velmi důležitého objektu - tělocvičny. Původní škola neměla v učebním plánu předmět tělesná výchova, nepostrádala tudíž po celých 80 let prostory, ve kterých by se tomuto předmětu vyučovalo. Reorganizací studia se staly takové prostory pro školu nezbytné - tělocvik se učil ve čtyřech cizích tělocvičnách. Tento stav se stával vzrůstem počtu tříd neudržitelným a bylo jej třeba neodkladně řešit. V letech 1964-67 byla u Čapkovy sokolovny přistavěna sportovní hala školy. I v tomto případě byla významná organizační i finanční pomoc OŘ OKD evidentní. Od školního roku 1967/68 začala sportovní hala sloužit nejen žákům SPŠ hornické, ale také TJ Baník Ostrava. Poněvadž svými parametry vyhovuje mezinárodním normám (rozměry hřišť), je využívána i pro mezistátní utkání v sálových sportech. Výstavbou sportovní haly skončilo rozšiřování výchovných a výukových prostor školy.

Reminiscence poválečných let školy by nebyla úplná, kdyby se nevzpomnělo na kulturní a pracovní činnosti učitelů a žáků školy. Ve škole působil učitel češtiny, spisovatel Jan Rohel, známý svými hornickými povídkami a styky s umělci žijícími na Ostravsku. Jeho zásluhou se v aule školy pořádaly besedy s umělci, byla zde vystavována díla Valentina Držkoviče i Jožky Šrámka. Jeho zásluhou bylo navázáno i dopisování s básníkem Petrem Bezručem. Na škole bylo založeno několik souborů malých divadelních forem, které vedli a režírovali sami žáci – m.j. Buka, Batík a F. Kvarda, a pantomimická skupina, vedená žákem Kabzanem. Soubory předváděly výsledky své práce nejen žákům školy, ale i žákům jiných ostravských škol.

Pracovní iniciativa byla a zůstala pro žáky školy samozřejmostí. Tisíce odpracovaných směn se dají dnes již těžko vyčíslit. Žáci podle svých profesí pracovali na šachtách OKD, především v období hlavních prázdnin, a ve škole vyráběli učební pomůcky, které se používaly při výuce odborných předmětů.

Horní škola v Ostravě byla první školou tohoto druhu, založenou v naší zemi, dávající širší vzdělání v oboru uhelného hornictví. Atributivní význam školy v ostravsko-karvinském revíru byl dán skutečností, že téměř všechny technické kádry do doby minulé i současné, působící na dolech OKD, prošly touto školou, a také tím, že na této škole začínalo svá studia mnoho vynikajících odborníků.

Žáci školy se neuplatňovali úspěšně jen v zaměstnání, ale byli velmi aktivní i v tělesné výchově a sportu. Je známo, že škola byla jedním z deseti středisek nácviku hromadných vystoupení pro spartakiádní tělovýchovné slavnosti. Po postavení vlastní tělocvičny se dostává do povědomí i jako centrum sportovního dění středních škol v Ostravě. Každoročně se pořádá turnaj v odbíjené u příležitosti 17. listopadu, tj. ke Dni studentstva, družstvo školy a vůbec celá škola je rovněž baštou sálové kopané. Reprezentační družstva školy se účastní soutěží středoškolských her. Pravidelně jsou organizovány lyžařské výcvikové kurzy a letní sportovně turistické kurzy. Mnoho našich žáků dosáhlo sportovního mistrovství a někteří se objevili v reprezentačních družstvech naší republiky – Láďa Ševčík, bývalý hokejový brankář ZKL Brno a reprezentant, Jan Soukup – rovněž hokejový reprezentant a v současné době úspěšný trenér, František Votápek – bývalý reprezentant v zápase ř.ř., Mikuláš Malina – reprezentant v judo, dále košíkáři - Janků, Burian, Bednařík, Šplíchal, odbíjenkáři – Gurka, Bednařík, Tomis, Strakoš, hráči kopané – Mokrohajský, Rygel, Večerek, Duhan, Doležal a celá řada jmen v mnoha jiných sportech.

V této souvislosti musíme vzpomenout učitele tělesné výchovy naší školy – prof. Vlastimila Horáka, prof. Jana Kozáka, prof. Zdenka Beneše, prof. Luboše Čecha, prof. Čestmíra Sedliského, kteří i za nepříznivých podmínek (než se dostavěla sportovní hala školy) aktivizovali žáky školy v tělesné výchově.

Každý stát předpokládá růst podílu mechanizace a automatizace ve výrobním procesu. Jednou z hlavních podmínek tohoto růstu je příprava technických kádrů v odpovídajících podmínkách. Využití výkonných důlních strojů a zařízení a nepřetržitý chod procesu dobývání a dopravy vyžadují dokonalou organizaci výroby, přesnou kontrolu a rychlý zásah. To klade vysoké nároky nejen na hluboké teoretické znalosti technických pracovníků z oblasti elektrotechniky, báňského strojírenství a hornictví, ale i praktické zkušenosti z provozu, obsluhy a údržby důlních mechanizmů. Proto se zrodila v roce 1956 myšlenka vybudovat při SPŠ hornické Ostravě celostátní mechanizační středisko, které by sloužilo žákům všech průmyslovek k praktickému výcviku v obsluze a údržbě nejdůležitějších důlních mechanizmů. Tato myšlenka se ukázala velmi dobrou. Bylo nalezeno vhodné středisko, a to prostory dolu Jan Maria, kde již probíhal důlní praktický výcvik. S vlastní výstavbou mechanizačního střediska bylo započato na jaře 1958. Bylo nutno nejprve přestěhovat zařízení stávajících dílen, vybudovat kanalizaci, zajistit zdroj pitné vody atd. Při provádění těchto prací odvedli veliký kus práce žáci naší školy a učitelé praktického vyučování. Bez jejich obětavé práce by nemohlo být středisko nikdy dobudováno. V průběhu školního roku 1958/59 se v mechanizačním středisku objevily první stroje, které byly jako zastaralé a nefunkční darovány škole šachtami. Nesmírnou pílí vedoucího střediska Bořivoje Rampíra, všech učitelů praktického výcviku a v neposlední řadě i osobními kontakty ředitele školy byly sehnány náhradní díly a v průběhu hodin praxe, o sobotách a nedělích byly důlní mechanizmy demontovány, vadné díly vyměněny a stroje uvedeny do provozu. 1. září 1959 byl zahájen normální provoz. Vybavení mechanizačního střediska se stále doplňovalo o další stroje a zařízení, která byla v běžném provozu na dolech našeho revíru.

70. léta se však podepsala na praktickém provozu školy neblaze. Souvislé pětileté studium končí, na školu se začínají přijímat vyučení žáci – stipendisté šachet, které spoléhaly na jejich pomoc v rámci praktické výuky; dochází k redukci učiva praktického výcviku a mechanizační středisko je čím dál více ztrátové. V roce 1975 ředitel školy Ing. Zdeněk Pečka nabídl středisko Závodu automatizace a mechanizace OKR, které je bezplatným převodem získalo. Provádění praktického výcviku se přeneslo na mateřské závody studentů – stipendistů.

Kde nás najdete

Kontakt

Střední průmyslová škola elektrotechniky a informatiky

Kratochvílova 7/1490,
702 00 Ostrava - Moravská Ostrava

  596 118 465, 596 118 466, 596 127 364
(s možností volby)

spsei@po-msk.cz

Další kontakty

Vyhledat...